Ptáci

Ptáků je tady poměrně dost a nejsou nijak plaší. Někteří až naopak, jako např Kea nebo Weka, které ale na fotkách z výletu nemáme. Místní ptactvo dlouho žilo bez nepřátel, takže příchod Evropanů a jejich krys, fretek atd. s ptákama pořádně zamával. V současné době lidé ptáky chrání, některé menší ostrůvky jsou po svém obvodu chráněny sítěmi před invazí importovaných predátorů, kteří si tady asi dost užívají, v lesích najdete mnoho pastí na fretky.

Největšími ptáky, co tady žili, byli Moa, které se však rychle podařilo vyhubit. Moa se na Novém Zélandě zřejmě poprvé objevili před 18,5 miliony lety a žili tu v hojném počtu. Ještě před tisíci roky se jejich počet pohyboval mezi 3 až 12 miliony, avšak dříve, než sem zavítal člověk, jejich počet výrazně klesl, a to na zhruba 159 tisíc. Náhlý úbytek si vědci vysvětlují tím, že migrující ptáci zanesli na ostrovy ptačí choroby, které se o úbytek moa postaraly. Jako další možnost se jeví i to, že množství žijících opeřenců na Novém Zélandu negativně ovlivnily některé lokální události, například sopečná erupce. Noví obyvatelé už pak jejich zkázu jen dokonali. Kolem roku 1300 našeho letopočtu, po příchodu prvních lidí z Polynésie, tento pták vyhynul během necelých 100 let. Člověk začal moa lovit kvůli potravě. Problém spočíval v tom, že pták se velmi pomalu vyvíjel. Moa dosahovali zralosti, a tedy především i schopnosti reprodukce, za více než deset let. Lidé tak stihli tyto ptáky vybít dříve, než se stačili vůbec vyvinout v dospělé jedince, začít se rozmnožovat, a tak dát šanci novým generacím.

Jedním z nejznámějších druhů moa je ten největší z nich, Dinornis giganteus. Byl největším ptákem, který kdy obýval naši planetu. Dorůstal nepřehlédnutelné výšky dvou metrů. V průměru vážil zhruba 120 kilogramů, ale ve výjimečných případech se jeho váha mohla pohybovat až kolem 240 kilogramů. Většina druhů moa ale takových obřích rozměrů nedosahovala a někteří ptáci dorůstali spíše velikosti dnešních krocanů. Pro všechny druhy však byla typická malá hlava na dlouhém krku, z níž vyčníval široký, zploštělý zobák s dobře vyvinutými nozdrami a nosními kůstkami.

Příbuzným Moa je zřejmě i Kiwi, nelétavý symbol Nového Zélandu, asi 40 cm vysoký opeřenec, který se pohybuje v lesích a aktivní je zejména v noci. Vhodné místo na jeho spatření je Stewart Island a nebo místní ZOO.

My jsme potkávali hlavně mořské ptáky.

Foto 1 a 2 - na plážích u Kaikouri jsme po cestě za tuleni asi narušili životní prostor kolonie racků, kteří zrovna měli mladé, takže na nás začali nalétavat a jeden mě málem klovl do hlavy. Jsou i trochu větší než v Evropě. Martin je nenávidí, protože mu snědli pizu a posrali košili, když obsluhoval na zahrádce v hospodě...

Foto 3 - obyčejné kačeny se tady koupou v moři a ráno nás probudily ve stanu v Malborough Sound

Foto 4 - tohle je asi nějaký osamocený kormorán v zátoce Malborough Sound

Foto 5 - a přece tady máme Weku - je to taková drzá slepice křížená s koroptví

Foto 6, 7 a 8 - Tohle jsou mí oblíbení ptáci. Potkáváma je v párech na plážích, jak na svých dlouhých červených nohách hledají mušle. První fotka je z Farewel Spitu, na pozadí tuleň, druhé a třetí foto je z Abel Tasman.

Foto 9 - opět Farewel Spit, ptačí rezervace a hejno černých labutí

Foto 10 - a zde vysedává hejno kormoránů na pláži v Abel Tasman

Foto 11 - a tohohle malého ptáčka jsem se hrozně lekl v Paparoa National Park.

Foto 12 - a málem se podařilo vyfotit i nejděsivějšího zdejšího ptáka

Tak zatím ahoj a přístě to bude třeba i zajímavější....