Poslední listopadové pondělí

V pondělí jsme nikdo nemuseli do práce, tak jsme s Davidem a Hoodem zajeli do The Cave, jeskyni s nejtěžšíma cestama na NZ. Po počátečních pochybnostech, co tam vůbec budu dělat, to bylo nakonec dobré lezení a každý teď máme v jeskyni své "projekty". Hood zkoušel těžkou cestu za 28, my lozili 26. Na první fotce mě jistí nějaký úchyl podobný Davidovi. Další fotka je z téže cesty, kterou nakonec David i Hood přelezli. No a na třetí fotce je Hood pokoušející svůj projekt.
No a jelikož je úterý den odvozu odpadků, tak bylo třeba nanosit odpad před dům. Na fotce vidíte, kolik odpadu vyprodukujeme za týden. Do těch zelených krabic a vedle se dává vše, co jde recyklovat, do černého pytle zbytek. Na začátku roku nafasuje každý dům určitý počet pytlů, po jejichž vyčerpání se musí koupit další, jinak vám nevyvezou odpad. Takže taková motivace k recyklaci. Dá se říci, že i díky kompostu je náš poměr recyklovaného a placeného nerecyklovatelného tak 4:1.


čus Petr

Listopad - poslední víkend

Původní plán byl odjet na 3 dny 100 km jižně do hor k jezeru Coldridge do lezecké oblasti Redcliff, ale poté, co jsme v pátek zavolali farmářům, kterým patří pozemky se skálama a zjistili, že celá oblast je kvůli ovcím a také vodou poničeným cestám dočasně uzavřena, jsme byli nuceni zaimprovizovat. Takže sobotu jsme strávili lezením v oblasti Lyttelton Rock, což je pár minut od Christchurch, nad zátokou s přístavem Lyttelton. Lezení bylo super, nádherné počasí a výhledy, společnost nám dělala Američanka Bree, která byla potřetí v životě na skalách, takže zábava.


Po cestě zpět jsme se stavili do naše oblíbeného Liquer Storu a koupili pár litrů točeného do plastu. V neděli bylo docela hnusné počasí, takže jsme si udělali výlet na trh do Riccartonu, pak na pláž a do second handu, nakoupili nějaké oblečení, okukovali plážové sportovce, šněky za odlivu a tak.



Takže takový obyčejný víkend, snad to bude příští víkend lepší s počasím a někam vyrazíme. jo abych nezapomněl na Martina, tak ten si víkend docela užil, neboť byl na dvoudenním výletě v Akaroa.

Rainy trip - část 2

Zklamáni z virtuálních tučňáků, míříme dále na jih do vesnice Moeraki, kde se na pláži nachází geologický div nazývaný Moeraki Boulders. V podstatě je to shluk několika desítek kamených koulí o průměru max 2 metry, které leží na pláži v různém stádiu eroze. Některé jsou na povrchu protkány oranžovými žilami, některé jsou rozpadlé, jakoby se z nich něco vylíhlo. A některé se právě líhnou v hlinitém svahu.
Existují 2 teorie jejich vzniku - vědecká a Maorská. Vědci věří, že koule vznikly na dně oceánu před cca 60 000 000 lety, kdy se kolem krystalů vápence shlukovaly ostatní horniny. Vrstva sedimentů obsahujících tyto kulovité shluky byla vyzdvižena nad hladinu moře před 15 000 000 lety a vlivem vodní eroze se koule rodí ze svahu. Maoři naopak tvrdí, že jsou to Kai-hinaki (košíky na jídlo z vydlabaných dýní), které se na pobřeží dostaly díky ztroskotání lodě Araiteuru před 1000 lety.

Kromě kamenů je na pláži hafo mušlí a velkých řas.
Po strhujícím deštivo-geologickém zážitku míříme cca 50 km do vnitrozemí, za původním cílem naší výpravy, lezeckou oblastí Duntroon. Podle průvodce by se zde měl nacházet nejměkčí vápenec na světě, nedoporučuje se padat, neboť fixním jištěním nelze věřit. Hlavní atrakcí jsou zde zkameněliny, v místních sedimentech se nachází žraločí zuby a dokonce i zkamenělé velryby a delfíny. Mají tady i menší archeologické muzeum (http://www.vanishedworld.co.nz/).

Přijíždíme kolem osmé hodiny večer, rezignujeme na spaní v "kempu" (fotbalové hřiště s WC) za 10 dolarů na osobu, dáme pivo v místní putyce a jedeme hledat alternativní nocleh. Projíždíme mezi podivnými útvary převislého žlutého vápence a nalézáme vhodné odpočívadlo. Stavíme stan, otvíráme láhev vína a usedáme do auta. Zpestřením je návštěva místní mládeže, která si zde přijela zapálit jointa, ale nemají oheň...Tak jim půjčujem zapalovač a oni vytáhnou rachejtle a spustí ohňostroj, což v kaňonu vytváří dost pěknou ozvěnu.
Ráno nás budí kapky deště, skládáme rychle stan, fotíme skály z auta a jedeme domů.

Po cestě ještě v chytré knížce zjišťujeme, že projíždíme krajem, kde působil Richard Pearce (1877 - 1953), farmář a podivín, známý pod přezdívkami "Mad Pearce" a "Bamboo Dick". Je možné, že tento borec, který dožil svůj život v místním blázinci, byl prvním člověkem na světě, který sestrojil letadlo těžší jak vzduch a vzlétl s ním. V roce 1902 nebo 1903 sestrojil totiž z bambusu a součástek z jízdního kola letadlo poháněné vlastnoručně vyrobeným motorem, s kterým ulétl trasu dlouhou 1 km, než se zřítil poblíž Ophir River. Mnoho lidí věří, že to bylo před 17. prosincem 1903, kdy v městě Kittyhawk v Severní Karolíně vzlétli bratři Wrightovi.

Rainy trip - část 1

V pátek ráno vyrážíme s Davidem směr jih, vstříc temným mrakům. Nudná cesta po přímé silnici, automat a tempomat. Prvním zpestřením je socha lososa.

Jelikož začíná pršet a je jasné, že z lezení dnes nic nebude, hledáme alternativní program. Jako první na ráně je Peel Forest Park - prales jehličnanů totara a dalších rostlin jako fuchsia, mahoe, kowhai a kanuka.

Slečna v infocentru nám věnuje mapku s vyznačenýma stezkama, vzhledem k počasí se rozhodujeme pro 2 krátké trasy. První vede k obří totare, tzv. Big Tree Walk. Za 15 minut jsme u tohoto 1000 let starého kousku dřeva.
Jako druhý cíl volíme Acland Fall, 14 metrů vysoký, velmi malebný vodopád, ke kterému se prodíráme pralesem asi 20 minut.


Další zastávkou na naší cestě po východním pobřeží je městečko Oamara. Hlavní atrakcí je kolonie modrých tučňáků (kolem 200 opeřenců) a vzácných žlutookých tučňáků. Záhy však zjišťujeme, že tihle ptáci jsou celý den na moři a na pláž se vracejí až za soumraku, přičemž se dají sledovat pouze z dřevěné tribuny za poplatek 17 dolarů. Tak to balíme a jedeme dál. Tučňáky vidíme pouze na dopravních značkách.

V Oamare je zřejmě nějaký svátek, jezdí tady parní stroje a všichni chodí v kostýmech z 19. století.

Historický ChristchurchII

Jedna z prvních válečných lodí novozélandského námořnictva, SS Thornycroft. Zkonstruována v Londýně, byla v roce 1884 dopravena do Lytteltonu. Délka 63 ft, šířka 7 ft.

Zátoka Taylors Mistake, poblíž jezdíváme lozit na Jane Fonda crag.

Cathedral Square, Christchurch, [1928]


Memorial Avenue

Přístav Lyttelton [28 Dec. 1850]

Linwood Avenue, křižovatka s Buckleys Road a Canal Reserve.. Všimněte si nebezpečného sklonu (tzv. camber) krajnice na jižní straně ulicel. [8 Nov. 1926]

Historické fotografie z Christchurch I
Když tady mají to výročí, tak předkladáme pár historických momentek. Pokračování za chvíli.

Námořníci z Lytteltonu.

Místňáci z roku 1906. Vzadu, zleva doprava: John Martin, George Scott, T. H. Davies, Sidney R. Wright; vepředu, zleva doprava: Walter Hill, Frederic R. Corson (Chairman), Edmund Wilkinson
Cobb & Co's dostavník do Kaiapoi před restaurací Birdsey's na High Street, Christchurch [ca. 1863]
Cashel Street. Požár zde v roce 1907 zdemoloval drogerii pana W. Teape.

Skromný, padesátipokojový dům, navržený S. Hurst Seager a postavený v letech 1897 až 1901 pro George Humphreys (1848 -1934), obchodníka s vínem a tvrdým alkoholem - firma Fletcher Humphries. Do roku 1945 se dům nazýval Daresburské havraniště - sídlila zde totiž kolonie havranů. Sněhová bouře v roce 1945 poškodila hnízdiště a havrani zmizeli. Mimojiné, my bydlíme poblíž této lokality.
Jeden z prvních domů na Clyde Street, postavený u soutoku Okeover Stream a Avon River okolo roku 1898. Nechal si ho postavit John Caygill Clarkson (1877-1935) a jeho žena Elsie Dora

Listopad - druhý týden - čtvrtek

Ráno David pobíhá po baráků a fotí, takže zde máme Hooda surfujícího po netu,

Petra chystajícího svačinu

a Martina ošetřujícího náš nový bike.

Jelikož dneska jaksi nikdo nepracuje, rozhodujeme se překvapivě pro krátké lezení, venku je krásně, tak hurá do Britten Crags. Po chvilce jízdy, během které pořídíme pár fotek, jsme na místě.


Vylezeme pár cest, hurá na nákup do Pack and Save a domů.

Večeře a plánování prodlouženého víkendu. Zítra je tady totiž svátek, tzv.Canterbury Anniversary Day (více o Canterbury na http://en.wikipedia.org/wiki/Canterbury_Province#Anniversary_Day ). Koná se tady spousta akcí jako např. dostihy, výstavy, letecký den atd. Martin to stráví v práci a my s Davidem odjíždíme ráno na 3 dny někam na jih, do oblastí Hanging Rock a Dunetron. Třeba uvidíme i tučňáky. Předpověd počasí není zrovna příznivá, ale snad se zadaří.

Listopad - druhý týden, neděle

Vzhledem ke včerejším "zraněním" (David má lehký výron, nic vážného, a já sedřenou kůži na prstu) jsme se neděli rozhodli zasvětit zvelebování zahrady a ne klasicky lezení . Martin šel do práce a my jeli navštívit Riccarton Rotary Sunday Market, místo, kde se prodávají domácí plodiny, sazenice atd, něco jako velký Zelňák v Brně.

Sice nás zaskočil nedostatek peněz v hotovosti (už jsme se adaptovali na placení kartou úplně všude), ale i tak jsme za mince, co jsme posbírali po kapsách, nakoupili sazenice salátu, petržel, bazalku a oregáno. Na zahradě máme malý pařeník, koření jsme dali za okno v kuchyni, tak uvidíme, jak nám to poroste.

Tak ještě uvařit oběd, posekat zahradu a trochu pracovat na doktorátu a pro CDV a pracovní neděle bude za náma.