¨Třetí týden - furt sobota Ještě pár fotek ze soboty:
¨

Třetí týden - sobota - Flock Hill

Sobota - day off, konečně. Domluvili jsme se s Aaronem (Kiwi) a Mischelle (USA) na výletu do Flock Hill, což je boulderová oblast 5 minut jízdy za Castle Hill a 100km od Cristchurch. Díky své relativní odlehlosti (přístup od parkoviště cca 30 minut do kopce), je tato oblast mnohem méně navštěvovaná než Castle Hill, i když krásou a kvalitou lezení jsou obě srovnatelné a co se týká rozlohy, je Flock Hill mnohem větší. Pěkné počasí nám dopřává výhledy, které nám minule zůstaly odepřeny. Parkujeme a vyrážíme kolem jeskyní, přes pastviny a ovce ke kamenům, které svými tvary, velikostí a rozmístěním připomínají pískovcové město. Jsme zde úplně sami, lezeme do 3 odpoledne, pak se zkazí počasí a mizíme zpět do Christchurch.

Jelikož je dnes 28.10, tak si asi koupíme flašku vína a trochu to oslavíme. Hood nás láká na ragby - místní Warriors proti Anglii, ale moc se nám nechce, možná vyrazíme večer do města, je přece jenom sobota... Martin se zrovna vrátil z výletu do Akaroa, kde byl se svýma známýma z Anglie. Kurňa, my se plácáme po šutrech a Marťas si užívá s děvčaty...

Třetí týden - čtvrtek

Tak vám představíme jeden pracovní den ala Nový Zéland. Ráno budíček 5.45, vstáváme s krápniky u nosů, protože šetríme na elektřině a v pokoji radši nemáme topení, máme tu tedy tak 10 stupňů; cereálie, čištění zubů, příprava svačiny, zahřívání auta a mozků a odjezd na 30 kilometrů vzdálenou farmu. Cesta je až příliš jednotvárná a přímá, jen ty kýčovité výhledy na předhůří Jižních Alp..

Ráno cestou do práce po Old West Coast Road

Kolem 7 hodiny ranní se ocitáme na poli okupovaném hejnem prácechtivích asiatů, kteří pod vedením Maorského předáka plundrují nadsvětelnou rychlostí lány chřestu. Tak se nesměle zapojujeme do této záživné činnosti a svým osobitým (rozuměj pomalým) tempem, pod heslem ani chřest na zmar, se plížíme polemi.

Pole a hory, proč to není jinak

Ale jako mávnutím kouzelného proutku se po příjezdu farmáře a jeho oznámení, že se od teď již nepracuje od hmotnosti, ale od hodiny, přeřazují všichni z Warpu 10 na neutrál a kdyby to šlo jelo by se na zpátečku; a tak všichni usedají na své pracovní kbelíky a vydělávají. Ve dvanáct to balíme a jedeme dom. Cestou jsme si nemohli nechat ujít ty lákavé výhledy a tak si je aspoň fotíme, otáčíme na druhou stranu a míříme do canterburských nížin.

Cesta z práce

Pták a hory Modrej pták a hory

A takhle to tam prý vypadá z bližšího pohledu

Cestou domů se stavujeme u Mišky a dávame jí část ukořistěného chřestu, odměnou ji krademe kolo and home sweet home. Tady vyzvedáváme Marťase a jedeme na neuspěšný lov na madračku a úspěšným lov do super marketu. Po příjezdu vaříme, Martin jde do práce a David na pohovor. A odpoledne trávíme s Péťou na zahradě pletím záhonů a kompletní regenerací těla i ducha.

Zahradník v akci



David blbne na zahradě

A pak už si jen jdeme koupit pivka do místního obchodu ať se nám líp píše do blogu.

Improvement of furniture in our room

A to je konec pohádky o pracovním dnu na NZ.

Výlet za teplem

Poslední dny je tady docela zima, v úterý se dokonce ani nesbíral chřest a ve vesnici Springfield cca 2O km od Cristchurch sněžilo. Tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na pár dní za teplem, zrekreovat svá těla a duše v panenské přírodě Jižního ostrova.
Protože si už navzájem lezeme na nervy, bylo provořadým úkolem obstarat tři společnice, jejichž přítomnost by otupila naše zjitřené vztahy. Tímto úkolem byl pověřen Martin, který zde jako jediný již několik žen zahlédl během své práce v nočním podniku.

SMS od Martina ve středu v jednu ráno zní slibně: "Mám tři i s proviantem".

Co více si na cestu přát. Amálie, Gabriela a Florentína jsou úžasné. Jedna z nich má na zádech maorské tetování, kterým zřejmě vyjadřuje své city k jednomu z nás (hádejte která a ke komu!)
Ve středu ráno tedy odjíždíme z města vstříc teplým dobrodružstvím. Na cestu nám mávají místní uniformované školačky.

David si za peníze našetřené sběrem chřestu koupil Lamborgini a oslnil Gabrielu, my s Martinem a se zbytkem dívčího týmu si skromně vystačíme s minibusem Subaru.

Dychtiví jako sopka Ruapehu v národním parku Tongario, těšíme se na to, co nám tento road double-trio trip přinese.

Hlavním cílem této cesty je korunovace Maorské královny, která proběhne v Moskytím zálivu koncem týdne. Po cestě si vychutnáváme plnými doušky krásy místní krajiny, kde nespatříte komín ni dům míle a míle. Skotačíme v průzračných vodách Modré laguny,
opájíme se pohledy na masitá těla hor,
a laškujeme s dívkami v zákoutích přímořských jeskyní v Tasmánském zálivu.
Přemíru zážitků splachujeme bungy-jumpingem na Waikato River

a naše umělecké choutky ukájíme v Muzeu Moderního Maorského umění.

Jednoho rána u jezera Tekapo nás Martin všechny mile překvapí svou rybářskou výbavou a muškařským uměním.
Během několika minut uloví několik nádherných pstruhů, které hned servíruje.

Ještě je třeba ulovit pár tuleňů (kůže se vždy hodí)

vybrat hnízda Kea

a spatřit královnu

a náš výlet je u konce.

Haere Ra

Info

Pro ty, co by nám chtěli někdy zavolat nebo nám poslat nějakou slivovici, tady jsou kontakty:

Telefon domů:
0064 3 3511977

Mobil David:
0064 212 148240

Mobil Martin:
0064 212 148249

Adresa:
Glandovey Road 59
Fendalton
Christchurch 8052
New Zealand

Třetí týden - neděle

Co se událo od čtvrtka? V podstatě nic moc.

V pátek byli kluci doma, já zaznamenával v rámci dopravního průzkumu poznávací značky bílých a červených aut do měřící mašiny. Cestou domů jsem při hledání v mapě ztratil mapu, takže jsem se dost prošel. Večer proběhla menší kolaudační párty, zúčastnili se Hoodovi kámoši ze školy a Míšena s Pólem. Bylo to klidné jako všechny akce tady, třetinkové piva a o půlnoci v posteli (teda ve spacácích). Pár fotek z "akce":

V sobotu jsme pro změnu šli lozit, Martin jel s náma a udělal si krátký výlet po okolí.

My jsme byli jsme opět v Britton Crags a Davidovi s Hoodem se povedlo vylézt docela těžkou cestu. Dali jsme každý 4 cesty a hurá domů na večeři.

Cestou ke skalám

Hood a David lezou cestu Cabbage Path Kids
V neděli Martin dospával po celonoční šichtě v baru, kde už i podepsal pracovní smlouvu, a my s Davidem jsme místo do skal odjeli sbírat chřest na farmu poblíž Christchurche. Počasí bylo hnusné, takže to byl vhodný způsob trávení nedělního dopoledne. Nebo ne? Sbírání chřestu není moc zábavná činnost - zahradníma nůžkama je nutné vybírat vhodné stonky a ty u země ustřihnout a dát do kýbla, který máte uvázaný u pasu. Pořád v předklonu, šinout se řádkem pole vpřed zpět k dalšímu řádku. Z kýble dát chřest do bedny, tu označit jménem sběrače, za bednu cca 8 dolarů. Naplnit bednu trvá asi 45 minut.



Pojedeme tam i zítra a v úterý, pak uvidíme. David jde totiž v úterý na "pohovor" k natěračům střech a já jdu ve čtvrtek na další sčítání dopravy a v pátek domluvit spolupráci do firmy Traffix.