Přírodopisná sobota

Jelikož Martin s Davidem mají dnes pracovní sobotu, rozhodl jsem se využít samoty a volna a podnikl výlet do Akaroy. Akaroa je přístav - vesnice - turistické centrum 80 km od Christchurch (viz šipka na mapě). Nachází se na poloostrově s názvem Bank Penninsula v zálivu, který je kráterem vyhaslého vulkánu. Hlavním lákadlem Akaroy je mořská fauna a vulkanické útesy.

Zde je pohled na záliv a jeho ústí do oceánu, Akaroa je vlevo.No a protože mořský život a útesy se nejlépe pozorují z lodi, koupil jsem si lístek na Akaroa Harbour Nature Cruise, cena 50 dolarů za 2 hodiny plavby. Společností nabízející tuto plavbu je zde několik, já si vybral Black Cat a nelitoval jsem. Plavili jsme se na velkém katamaránu, maximální rychlost 20 uzlů, na palubě pouze pár turistů, odborný výklad na úrovni a zvěře dostatek.
Nejprve se objevili Hectorovi delfíni (maorsky Tutumairekurai - zvláštní obyvatel moře). Je to velmi vzácný delfín - jeho populace čítá kolem 7000 kusů. Je to nejmenší druh delfína na světě, dospělá samice dorůstá maximální velikosti 1,4 metru a váží max. 50 kg. Samci jsou o něco menší (1,3 metru a 46kg). Novorozený delfín měří 76cm a váží 8 kg. Sir James Hector byl prvním , kdo tento druh popsal a tak jsou tito savci pojmenováni po něm (byl prvním ředitelem Museum of New Zealand). Loví a relaxují v malých skupinách, pod vodou vydrží 90 sekund. Jejich hlavními nepřáteli jsou kromě rybářských sítí žraloci a kosatky.
Nejprve se objevili 2 asi 200 metrů od lodě a protože jsou dost zvědaví, tak připlavali až k lodi a skotačili přímo pode mnou. Celkem jsme jich viděli za celou plavbu asi 20.

Vrcholem výletu byl Scenery Nook. Je to zbytek vulkánu, do kterého se zažírá oceán, výška stěn je kolem 80 metrů a barvy jsou úžasné. Na březích se válí lachtani, ve vodě plavou tučňáci (White Flippered Penguin) a ve vzduchu je spousta mořských ptáků. Něco tak působivého jsem snad ještě neviděl.

Schválně kdo zde najde lachtana...
Ve stěnách hnízdí kolonie ptactva (pro Vlada: White Fronted Tern - Tara, Black Basked Gull - Karoro, Red Billed Gull - Tarapunga, Oyster Catcher - Torea, Paradise Shelduck - Putangitangi, Spotted Shag - Parekareka, Little Black Shag - Kawau a Pied Shag - Karuhiruh)

Byl to opravdu zážitek a ty dvě hodiny uběhly hrozně rychle.

Zpátky do Christchurch jsem jel po Summit Road, což je Scenic Drive jak má být. Taky jsem kvůli koncentraci výhledů ztrácel často koncentraci na řízení... No a zítra asi zkusíme Castle Hill, už jsme tam dlouho nebyli.

zatim čus

Krásná prosincová neděle

Po pošmourné sobotě jsme v neděli opět odjeli směrem na Castle Hill. Lepší místo jsme tady prostě zatím neobjevili. Počasí úžasné, před obědem nás vyzvedávají kanadská děvčata (kamarádky od Hooda!), po cestě se stavujeme ve Springfieldu na domácí Pie - masový koláč, fakt dobrý. V Castle Hillu nás čekají kámoši od holek s bouldermatkama, tak si jednu půjčujem a jdeme na to. Hned na prvním kamenu (tzv. Submarine Boulder) vylezeme super boulder za 7A (na fotce)

a tak povzbuzeni úspěchem kmitáme mezi šutry a lezem a lezem. Nakonec zvládnem každý 10 docela těžkých kousků. Panuje zde super atmosféra, připojují se k nám lezci z Francie a z USA, děvčata spíše polehávají a kluci se předvádějí.

Ke konci náročného dne mě zaujala super linie v hladké plotně, klasika Nasal Slip za V4. Nástup je z rozběhu skokem do díry a pak 6 metrů brutálně hladkou plotnou (viz foto). Bohužel jsem to skočil do díry, takže jsem musel výš. Naštěstí se pode mnou ocitly 3 bouldermatky a několik chytačů, takže jsem si mohl vychutnat pád krok pod vrcholem, dobrých 7 metrů, ale do měkkého. Po mně si totéž vyzkoušel ještě Francouz a na víc už nebyla síla ani morál.
Na závěr David pózuje ve slavném boulderu Tuppi Master a jedeme domů.

Ještě pár slov k tomu, co je nového:
- David od zítřka nastupuje do firmy k jednomu Čechovi, vypadá to na dobrý job (instalace oken) za slušný peníz
- Martin dělá pořád v baru, příležitostně chce pracovat s Davidem na oknech
- já pořád v Traffix

A jaké máme plány na Vánoce? 23. 12. se sbalíme a vyrazíme na sever směr Abel Tasman National Park, zpět se vracíme 2.1.2007.

A na závěr návrh nové NZ vlajky a slova místní hymny jak v AJ, tak i v maorštině.

Ahoj



God of nations!
At Thy feet In the bonds of love we meet,
Hear our voices, we entreat,
God defend our Free Land.
Guard Pacific's triple star,
From the shafts of strife and war,
Make her praises heard afar,
God defend New Zealand

Men of ev'ry creed and race
Gather here before Thy face,
Asking Thee to bless this place,
God defend our Free Land.
From dissension, envy, hate,
And corruption guard our State,
Make our country good and great,
God defend New Zealand.

Maorsky
E Ihoa Atua, O nga Iwi Matoura, Ata whaka rongona;
Me aroha noa.
Kia hua ko te pai;
Kia tau to atawhai;
Manaakitia mai Aotearoa

Ona mano tangata Kiri whero,
kiri ma,
Iwi Maori Pakeha Repeke katoa,
Nei ka tono ko nga he Mau e whakaahu ke,
Kia ora marire Aotearoa

První prosincový víkend - sobota

V pátek večer padlo rozhodnutí navštívit Arthur's Pass. Dle předpovědi počasí měla stát za to pouze sobota, takže jsme si za svůj cíl zvolili Avelanche Peak, 1833 metrů vysokou horu, na jejíž vrchol je doporučováno vystoupit trekem "Avelanche Peak" a sestoupit Scotts trekem, přičemž výstup by měl patřit mezi nejhezčí jednodenní treky na Novém Zéladu. Takže v 8 ráno vyrážíme, před námi podezřele zasněžené hory a čistá obloha.

Míjeme CastleHill a jeho super bouldery (my fakt jdeme chodit a ne lozit????) a po dalších 50 km nádherné cesty horami se ocitáme v infocentru národního parku Arthur's Pass ( rozprostírá se na 9927 km čtverečních, na obou úpatích Jižních Alp s nejvyšší horou Mt Murchison - 2408 metrů). Zapisujeme se do knihy výstupů a vzhůru na Avelanche Peak. Průměrní trampeři se na vrchol dostanou za 3 hodiny, běžci závodníci za 55 minut a my jsme tam za 2 hodiny.
Stezka vede nejprve pralesem podél vodopádů, výše ze stromů obalených lišejníky padají sněhové laviny
a konečně se ocitáme nad pásmem lesa a začíná snih(i když je druhý letní den). Zvláště David si to ve svých teniskách vychutnává.

Po cestě jsou pěkné výhledy na okolní masivy, zvláště na Mt Rolleston(2275m).

Zde je vidět vrchol Avelanche Peak a Petr na cestě.

Pro sportovní horolezce děsivým hřebenem se dosípáme na vrchol, fotíme ptáky Kea a sebe a míříme dolů Scotts trekem, který vede nejprve strouhou s potokem, pak lesem, a cestou nabízí výhledy na ledovec "Crow Glacier" na jižním svahu Mt Rolleston

a na 131 metrů vysoký vodopád Punchbowl Fall na východě. K němu se jdeme ještě po návratu na silnici podívat a je opravdu impozantní.

Pak již jen cesta domů s tempomatem a Čajkovským (rádio s klasikou je jediné poslouchatelné rádio v okolí), opět míjíme Castle Hill, kupujeme víno a večer nám volá Míšena s Pólem, zda nechceme jít do kina na Borata. Tak jdem a je to super. Dobrou noc.